Elgon
Afrika se ukázala jako dobré místo, kde začít hledat. Některé druhy včel byly podobné těm v Evropě, včetně Monticoly (z hor východní Afriky). V roce 1989 se skupina včelařů ze Švédska (Dr Bert Thrybom, Erik Bjorklund, Erik Osterlund a Michael van der Zee) vydala do oblastí vyhaslých štítových sopek ve východní Africe na hranici mezi Keňou a Ugandou v pohoří Elgon. Odebrali vzorky spermatu přítomným trubcům, vajíčka a larvy a přivezli je do země, aby se pokusili o genetickou diferenciaci a selekci – zajímali se zejména o silný hygienický pud a zachování dědictví a původních vlastností. Tak se do Švédska dostalo plemeno Apis mellifera monticola.
Africká Monticola nebyla příliš defenzivní jako některá plemena nazývaná „včely zabiják“. Aby se předešlo endogamii, tedy příbuzenskému křížení Apis mellifera monticola, byla zavedena i další včela, a to Apis mellifera sahariensis. Ze získaného semene začal Dr. Bert Thrymbom inseminaci od buckfast bratra Adama jehož včelstva byla ochotnější přijímat nové královny. Tato včela se po desetiletí používá k výběru a křížení různých plemen v Anglii i mimo ni. Výběr byl proveden na různých modelech, semeno Bucfast – matka Monticola a naopak.
Práce na obou včelách přinesla velmi rychle výborné výsledky a po mnoha testech na rodinách prokazujících přítomnost škůdce včel mohlo být zahájeno šlechtění ve větším měřítku. Vznikla včela ELGON. Dokonalá kombinace africké včely s poměrně jemným temperamentem a silným instinktem VSH a včely Bucfast známé svými cennými vlastnostmi. Léta pozorování nám umožnila vybrat tuto včelu směrem ke včele užitkové s vysokou odolností vůči škůdcům a dalším chorobám, jako je nosema, včela odolná vůči nepříznivým povětrnostním podmínkám, velmi pracovitá, málo rojivá, včela, která dává naději na lepší budoucnost.